Anime & Manga Forever

Cromartie High School

Na státní střední škole Cromartie vládnou pěsti a rozum jde stranou. Tato – zdůrazňuji v uvozovkách „vzdělávací“ – instituce je plná mladistvých delikventů, násilníků, drsoňů a podobných týpků, mezi jejichž denní zábavu patří chvástání, kdo přepral nejvíce chlapů, nebo provokace a následný útok na studenty jiných škol, aby se ukázalo, kdo tu má navrch a je největší borec.

Jakkoli se teď zdá, že děj tohoto anime bude asi pěkně drsný, brutální, plný zrady, krve, pěstí, závisti a nenávisti, opak je pravdou. Ve skutečnosti se překvapivě jedná o totálně ujetou komedii, která čerpá inspiraci mimo jiné i z faktu, že normální člověk by musel být idiot, aby se dobrovolně přihlásil na Cromartieho školu, jejíž nechvalná pověst je proslulá. A proto hlavní postavou není žádný bijec, ale úplně normální, vcelku inteligentní a navíc slušně vychovaný kluk jménem Takashi Kamiyama, který se na školu dostal… hm… tady můžu napsat jen: Přečtěte si mangu[1].

Nekonfliktní Kamiyama naráz skončí v tlupě drsných prváků připomínajících spíše jakuzu než spořádané studentíky, a co víc, udělá na ně dojem vpravdě ďábelským činem, který spáchal před pár lety[2]. Kromě školní docházky, na kterou stejně většina kluků úplně dlabe, se Kamiyama (i divák) musí vyrovnat i s tím, že školu navštěvuje také gorila, robot Mechazawa a němý chlap, co vypadá úplně jako Freddie z Queen. Do toho ještě musí čelit občasným výpadům jiných drsných týpků ze školy Destradovy, Bassovy nebo Manuelovy[3]. No… o zábavu má nejméně do maturity postaráno.

* * *

První věcí, která mi u Cromartie High School kápla do noty, byla zhruba jedenáctiminutová délka epizod. I když běžných dvacet minut mi samozřejmě nedělá problémy, kratším časem jsem doslova uchvácena. Jde tu o prostý fakt – čím dříve epizoda skončí, tím dříve si můžete pustit druhou! Jednoduché a přesto geniální. Výtečně to funguje kupříkladu u Hetalie, tam tím pádem doslova nevycházím z údivu a mé nadšení neutuchá .

Ale přestanu se rozplývat nad stopáží a vrátím se raději zpátky ke Cromartie, protože tady nastává ta situace, kdy bych měla nějakým způsobem sdělit, co a jak. Anime (potažmo manga) je parodie, což by zhruba mělo znamenat pořádnou dávku humoru, povětšinou praštěného. I když se přiznám, že někdy jsem z neskutečně absurdní pointy nevěděla, ‘co tím chtěl básník říct’, faktem zůstává, že z většiny prezentovaných fórů jsem doslova lozila po čtyřech. A dva nebo tři jsem nějakých pět minut rozdýchávala.

Ale ve srovnání s Detroit Metal City, kde se dva díly dokázaly vměstnat do deseti minut a ještě na mě vychrlily takovou smršť zábavných situací, že jsem se okamžitě musela odebrat do nejmenší místnůstky v bytě, abych se při sledování další epizody náhodou smíchem nepo…, mě to prostě až tak nechytilo. Ve výsledku to vidím na maličko rozporuplných, ale pořád dostatečně hodnotných 68 %.

Na závěr několik důvodů proč sledovat Cromartie High School:

• Falešné fialové číro Shinjira Hayashidy, co se vlní ve větru i bezvětří

• Takahiro Sakurai, toho můžu už od Bakeneko a Mononoke a Shippuudenu, ale nejvíc mi asi vytřel zrak v Junjou Romantica

• Freddie, jaj! Avšak ani nemluvil, natož aby zazpíval

• Mechazawa a jeho maličký „bratr“ se prostě musí vidět

• Noboru Yamaguchi a Jun Ishikawa aneb Saika Kunieda četla mangu Cromartie a zcela zjevně se u toho bavila tak, že si nenávratně „vypůjčila“ jména bosse a jeho nohsleda z Destradovy školy a pojmenovala po nich svůj roztomilý páreček

• Ningen Nante – tuhle nakažlivou písničku si jednou hmkala celá Cromartieho škola, já už v tom lítám taky. A Jun – opening k anime – je taky strašně nakažlivý

Důvody, proč Cromartie High School nesledovat, mě nenapadají… Takže to možná nebyla ztráta času .