Anime & Manga Forever

Devil May Cry

To jsem takhle jednou chtěla něco akčnějšího a bůhví proč (protože já už si nepamatuji, jaké pohnutky mě k výběru vlastně vedly) jsem sáhla po dvanáctidílném anime na motivy počítačových her, které jsem v životě neviděla, natož abych je hrála. Někdo by mohl namítnout, že už to mě možná mělo trknout, ale já nehrála ani Final Fantasy, přesto se mi film Advent Children docela líbil. Ale vraťme se zpátky k Devil May Cry…

Dante je poloviční démon, který má firmu jménem Devil May Cry, díky níž si vydělává na svou denní pizzu s olivami a jahodový pohár se šlehačkou. Náplní jeho práce je řešení různých případů s cejchem nadpřirozena. To znamená, že je do nich vždycky zapleten nějaký démon nebo něco podobného.

Do řemesla i do života se mu občas plete malá holčička, co ji zachránil hned v první epizodě, nebo lovkyně démonů či bývalá parťačka.

* * *

Ne každé anime se povede a na mém seznamu mezi takové patří Devil May Cry. Nejedná se o vizuální stránku [1], které bych mohla vytknout asi jen máloco, ale prostě o celkový dojem, který… No posuďte sami, když sotva půl roku po shlédnutí tohoto seriálu jsem si z něj dokázala vybavit akorát první díl, nějaké útržky, co už mi moc nedávají smysl, a matnou vzpomínku, že hlavní drsňák chodil v rudé, měl bílé vlasy a byl celkem sexy.

Je to možná trochu zvláštní, protože si nemyslím si, že bych se při sledování DMC nějak vyloženě nudila – v žádném díle nebyla o akci nouze, střílelo se tam, sekalo meči, každou chvilku vylezl nějaký démon a tak podobně, ale ve výsledku mě prostě tohle dílko opravdu ničím neupoutalo natolik, abych si na něj po pár měsících s nadšením vzpomněla, ba dokonce se na něj šla kouknout znovu.

Kdyby bylo DMC jedno z mých prvních anime, je možné, že by se můj názor lišil od toho současného, ale po více jak stovce filmů a seriálů mám prostě dojem, že bych si dokázala vzpomenout nejmíň na tucet věcí, u kterých jsem se prostě bavila více než u Devil May Cry. Je pravdou, že vždycky se může najít někdo jiný, komu se to bude líbit a třeba si to užije lépe než já. Ale já Devil May Cry palec nahoru prostě nedám. Doufám, že Dante a Toshiyuki Morikawa mi to odpustí.

Procentuálně zase pro jednou hodnotit nebudu, protože si nejsem jistá, nakolik by moje hodnocení bylo relevantní, když si to vlastně vůbec nepamatuji.