Anime & Manga Forever

Great Teacher Onizuka

Anime, které opět potvrzuje fakt, že co je staršího data, nemusí být nutně špatné. Navíc jsem na něj narazila úplnou náhodou – jako ostatně vždy, takže se ani divit nemůžu.

Onizuka Eikichi je bývalý vůdce známého motorkářského gangu mladistvých v Tokiu. I když mu samozřejmě dochází, že ve svém věku by už se sebou měl něco pořádného udělat, jeho vzhled odradí většinu potenciálních zaměstnavatelů a on zase skončí sedět pod pojízdnými schody v malém obchoďáku, kde nakukuje pod krátké sukýnky středoškolaček. Právě kvůli roztomilým žačkám střední školy mu jednou trochu střelí v hlavě a milý Onizuka se jen tak z fleku rozhodne, že se stane učitelem. A co víc tím nejlepším v Japonsku.

Navzdory tomu, že sám studoval jenom podřadnou školu a v hlavě se mu toho kromě představy sedmnáctiletých slečinek moc neudrželo, má nakonec víc štěstí než rozumu. Jeho přístup – obzvláště ve vztahu ke studentům problémovým a jinak odepsaným – se zalíbí ředitelce soukromé akademie a po menších počátečních peripetiích ho přijme jako učitele nechvalně proslulé třídy 3–4, kde se žádný kantor moc dlouho neohřeje, protože ho mládež svým přístupem přivede téměř k šílenství.

No karta se trochu obrátí, protože tentokrát svým chováním vytáčí studenty právě Onizuka. Jenže postupem času si „zdravé“ jádro třídy začne uvědomovat, že tenhle chlapík je sice prvotřídní vůl, ale když přijde na to se někoho zastat nebo bojovat za správnou věc, bude své svěřence chránit i za cenu vlastního života. Nebo aspoň za cenu zbožňovaného auta zástupce ředitele…

* * *

Mám menší literární blok. Ačkoliv se už pár měsíců pilně dívám na různá anime a čtu prakticky cokoliv, nejsem schopná ze sebe cokoliv vyždímat. Sváděla jsem to sice na únavu z práce, ale teď jsem měla pár dní dovolené a ono to pořád trvá. Takže k anime Great Teacher Onizuka nezplodím žádné chytré kecy, bohužel nezplodím ani své obvyklé kecy blbé. Jediné, co ze sebe dneska asi dostanu, bude závěr.

GTO vidím na 67 % – kromě toho, že jsem se chechtala skoro od začátku do konce, dokonce jsem občas „mezi řádky“ objevila i nějaký hlubší smysl, mi vadila jedna věc, zato hodně – samotný Onizuka. Ačkoli přesně splňuje naděje, které do něj ředitelka vkládá: Je to učitel, který je silný a neváhá říct přesně to, co si myslí, a stojí za studenty, které mnozí učitelé odepsali. Když se jedná o nějakou akci, tak je to určitě jeden z největších animovaných frajerů, co jsem měla tu čest vidět.

Jenže skoro pokaždé, co otevře pusu, vypustí absolutní „perlu“, po které i čtrnáctiletá děcka pochopí, že tenhle týpek při trénování svého těla nejspíš vypotil i svůj mozek. A co nevyloučil ven s přebytečnými tekutinami, mu asi vyfoukal vítr ušima při jízdě na motorce. Teda takového debila jsem už dlouho neviděla! Po většinu času se Onizuka jenom vyblbuje nebo fláká a většinou k tomu přemluví i studenty. Nemluvě o tom, že jeho hormony jsou jako splašený dostavník.

Nicméně už výše jsem psala, že to byla aspoň sranda, takže při vzpomínce na Onizukovy četné a bláznivé eskapády stírám z koutku oka slzu od smíchu a podotýkám, že jestli budu chtít vědět, jak to dopadlo doopravdy, budu se muset zase podívat na mangu. Píšu si poznámku do mentálního deníčku a třikrát červeně podtrhávám. Přesto je tam takových už spousta, takže se mezi nimi možná trochu ztratí…