Anime & Manga Forever

Koisuru Boukun

Souichi Tatsumi nesnáší gaye. A to je fakt. Ačkoli nesnáší je slabé slovo. Nejraději by je všechny poslal na jinou planetu nebo rovnou vystřelil do slunce. Za všechno může fakt, že se ho kdysi pokusil znásilnit jeden jeho profesor. Jeho chování sice je možná pochopitelné, ovšem znepříjemňuje s ním životy svému mladšímu bratrovi Tomoemu a jeho partnerovi Kurokawovi, kterému přísahá smrt prakticky každou vteřinu. A když se Tomoe vydá studovat do Ameriky a Kurokawa odjede s ním, vylévá si Tatsumi starší své mindráky na svém kolegovi Morinagovi.

Tetsuhiro Morinaga sice je tím, který před lety Souichiho prakticky zachránil před neodbytným profesorem, jenže je tu také fakt, že ten den plánoval svého kolegu přivést k sobě domů a vyjet po něm sám. A když už to po čtyřech letech jednostranné náklonnosti nevydrží a vyzná se ze svých citů, Souichi se do něj sice naváží a trousí antihomosexuální narážky, ale jinak ho vezme na milost. Dokonce se chová tak, jako by mu z Morinagovy strany vůbec nic nehrozilo a klidně k němu chodí domů popíjet.

Jenže když se u něj Souichi jednou opije a omylem vyžahne i silné afrodisiakum, které Morinagovi věnoval jeden kamarád, Tetsuhiro to už prostě nevydrží, zneužije situace a vezme si to, po čem už roky marně touží…

* * *

K téhle manze jsem se dostala úplně stejně jako třeba k Sex Pistols, Hey, Class President, nebo Close the Last Door - viděla jsem první OVA a protože druhé bylo/je pořád někde v dáli (či snad ani neexistuje) a já prostě potřebovala, chtěla a musela vědět, jak to pokračuje.

Jakkoli mě Challengers původně moc nebrali, jejich nepřímé pokračování Tyran, který se zamiloval (ale odmítá si to jakkoli připustit ), úplně obrátil na pětníku a já jsem se do toho konečně pořádně zakousla. Příběhy staršího Tatsumiho a jeho kolegy Morinagy měly už předtím hezky našlápnuto, ale v tomhle spin-offu kromě rozvinutí jejich osudů došlo navíc konečně i na pořádné yaoi.

Narozdíl od přeslazeného párečku Tomoe-Kurokawa, to tihle nemají tak snadné už jenom proto, že proti celému vztahu je vyloženě přímo jeden ze zúčastněných. Odmítá připustit, že jsou milenci, odmítá i výraz „sexuální přátelé“ a veskrze na každém kroku odmítá Morinagu. Přesto… Odmítá jenom slovně.

Avšak někde od čtvrtého dílu už vztekající se Souichi prostě není tak roztomile zábavný jako na začátku, takže se někde v hloubi mozku začíná objevovat neodbytná myšlenka, kdy už to raději autorka vzdá a nechá ho definitivně podlehnout a připustit si, co vlastně cítí. Nicméně tak rychle to zase nebude a předpokládám, že sedmý díl vypotí určitě. Navíc kdo ví, třeba přijde s nějakým překvapivým zvratem a Souichi se vymaní ze své pasivní role, jeho drsná povaha získá navrch a… No… raději zůstanu jenom u těch tří teček.

Moje hodnocení: Celkově se mi Koisuru Boukun jeví tak trochu, jako když spojíte Junjou Egoist a Junjou Terrorist. Je rozhodně zábavnější než předchůdce, takže tentokrát dávám 74 %. A rozhodně se těším, jak to dopadne.