Anime & Manga Forever

Saiunkoku Monogatari

Ve fiktivní říší Saiunkoku připomínající až na pár drobností starou Čínu, nastoupil na trůn nový císař. Jak to ovšem vypadá, devatenátiletého mladíka situace v jeho zemi vůbec nezajímá, courá se tak akorát po paláci a zbytek nechává na svých rádcích. Ti naštěstí nejsou bezohlední tyrani toužící po moci, ale poctiví úředníci, kteří si lámou hlavu, jak mladého vládce k nějaké zodpovědnosti dokopat. Nakonec přijdou s dokonalým a logickým řešením. Kam politik nemůže, nastrčí ženskou. A tak dospěli k názoru, že jestli má někdo císaře přesvědčit, aby stal pravým srdcem svojí země, pak je to mladičká Kou Shuurei.

Shuurei sice pochází ze vznešené rodiny, ale v době bojů o trůn, kdy se většina šlechticů vykašlala na své poddané, se její otec dělil s ostatními lidmi o všechno, co měl. Následkem čehož o osm let později nemají sami pořádně co jíst a rodinné sídlo den za dnem víc a víc chátrá. Otec pracuje jako knihovník v archivu, Shuurei učí dětí v chrámové škole a za vlastního přijatý Seiran slouží jako voják v císařské armádě. Takže když k nim domů jednoho dne přijde císařský poradce a nabídne Shuurei 500 zlatých, dívka souhlasí dříve, než se vlastně stačí zeptat, za co ty peníze jsou.

Takže je docela v šoku, když zjistí, že se má stát císařskou společnicí, i když její funkce má hlavně spočívat v tom, aby císař Ryuuki konečně dostal rozum. Když to nebude ten jeho, tak aspoň její. A protože se navíc říká, že císaře spíš zajímají muži než ženy, nemusí se Shuurei o tuto část svého nového „povolání“ obávat. Když se konečně s Ryuukim seznámí, na vlastní oči mu předvede, jaká je vlastně situace v jeho zemi, a proč je důležité, aby konečně začal pořádně vládnout, je už napůl vyhráno.

Ale jsou tu ještě spousta dalších tajemství, které je třeba odhalit, a navíc si nejen císař povšimne, že Shuurei je příliš nadaná, aby její talent mohl jen tak ležet ladem a byla z ní pouhá okrasa imperiálního dvora nebo hospodyňka v domácnosti…

* * *

Asi bych měla hned na začátku upozornit, že od tohohle anime, které vzniklo na motivy knih Sai Yukino (kruciš, kdybych tak uměla japonsky!), byste rozhodně neměli čekat žádnou zběsilou podívanou, kde akce střídá akci, pořád se něco děje, neustále se bojuje a konflikt se táhne přes dvacet dílů jenom proto, aby po jeho skončení přišel na řadu další, ještě divočejší. Právě naopak, ačkoli o dějové zvraty a dokonce i nějakou tu bitku není v Saiunkoku Monogatari nouze, příběh se odvíjí pomaleji a soustřeďuje se hlavně na Shuurei a osoby v jejím okolí. Každá epizoda nese název nějakého přísloví, o jehož přirovnání půjde i v samotném příběhu.

Je tu pár komplikovaných vztahů (typu on miluje ji, ona chce kariéru ), trocha milého humoru, byť občas maličko potřeštěného, a to vše v kouzelném romantickém prostředí plném uvěřitelných postav a postaviček, kvetoucích sakur a posezení u čaje, ale také bojů a to ani nemluvím o politických piklích. Saiunkoku Monogatari je opravdu příjemné sledovat. Sice jsem se zatím ještě nedostala ani za polovinu (a to už má seriál rozjetou druhou sezónu), ale zatím nemám žádné námitky. Většina hlavních hrdinů je totiž sama o sobě tak roztomilá a zábavná, že se to snad nedá ani popsat a na jejich charakterech stojí většina děje.

Na první pohled mi seriál hodně připomněl Twelve Kingdoms, které se prakticky taky odehrávalo v zemi připomínající Čínu, navíc mladý a nezkušený císař, který nikdy nepředpokládal, že by jako nejmladší šestý syn mohl vůbec usednout na trůn, byl trochu jako Youko a musel se o svém „poslání“ ještě hodně naučit. Narozdíl od Youko mu sice zpočátku chyběla motivace, ale když už pochopil, co všechno může změnit, stejně jako ona se pro svou funkci nadchl, aby mohl svým poddaným pomoci žít lepší život. Ryuuki se v některých chvílích chová trochu jako bláznivý teenager a vlastně jím i je, ale je ukrutně sympatický a jeho snahy získat si Shuureino srdce za něj chytí aspoň vás, když už ne ji.

Sice měla být Shuurei Kou jako hlavní hrdinka zmíněna jako první, protože hlavně kolem ní se točí děj, ale tak nějak mi to nevyšlo. Shuurei je zchudlá šlechtična, která si přivydělává učením dětí, ale ačkoli má svou práci ráda, chtěla by jednou povolání, kde by mohla ukázat, co v ní skutečně je. Navíc je to příjemná a inteligentní dívka, která se nebojí ani práce ani studia, a umí si tvrdě stát za svým. To z ní dělá nejspíš i první feministku v Saiunkoku, když se v zemi ovládané muži rozhodla, že od základů změní svůj život. Což se jí nakonec podařilo, když se jako první žena stala úřednicí u dvora, protože náročné zkoušky zvládla jako třetí nejlepší. Zpočátku to ve svém úřadu neměla ani zdaleka lehké, ale Shuurei byla a je odhodlaná uspět ve svém vysněném povolání za každou cenu a postavit se nelehkému osudu ženy v patriarchální společnosti, za což jí zákonitě musíte držet palce.

Na dalším místě musím rozhodně zmínit Seirana. Seiran je vychován v rodině Kou a pracuje jako nižší důstojník v císařské armádě. Ve skutečnosti by to ovšem měl být on, kdo by měl sedět na císařském trůně, protože je to Ryuukiho ztracený starší bratr Seien. Seiran byl praktický jediný ze sourozenců, který měl nejmladšího bratříčka opravdu rád a nikdy mu neublížil. Avšak Seiran byl před lety ze země vyhoštěn, na tajný rozkaz se o něj ovšem postaral Shuureiin otec. Bratři se sice nakonec setkali, ale Seiran nechtěl mít s vládnutím nic společného a milerád přenechal trůn Ryuukimu.

A když už jsem v přechozím odstavci nakousla Shuureina otce, tak Shouka Kou je sice na první pohled inteligentní knihovník a na druhý domácí nemehlo, které ani neumí připravit správně čaj a po jeho upřímných snahách vypadá kuchyně asi jako po divokém vpádu Tatarů, ovšem na třetí pohled vychází najevo, že je to nechvalně proslulý zabiják Černý vlk, jehož služeb využíval předchozí císař. Jednou se ovšem Černý vlk zamiloval do své oběti a už to bylo .

Víc než jen zmínku si určitě zaslouží dva sympatičtí mladíci – generál Shuuei Lan (v jiných překladech Ran) a jeho přítel vice-sekretář oddělení pro veřejné záležitosti a navíc adoptivní syn Shuureina strýce Reishina, Kouyuu Li, který je něco jako Ryouga Hibiki z Ranmy 1/2 – schopný zabloudit i ve vlastním domě, ale na druhou stranu, když se opije, trefí vždycky. Sám Reishin dlouho Shuurei nenápadně podporoval, dokonce si od ní nechával říkat oji-san, tedy strýc (ale jinak vcelku běžné oslovení muže ve středních letech), aniž by dívka věděla, že jsou ve skutečnosti opravdu spřízněni.

Zábavný mi pak přišel úředník z finančního oddělení, kde Shuurei chvíli pracovala v přestrojení za chlapce. Ten chlapík má totiž přezdívkou Kijin (tzn. výstřední osoba), což je velmi trefné, neboť má neustále na obličeji masku a pravděpodobně je tak hrozně hezký, že se mu v tomto vyrovná snad jen dosud rovněž neodmaskovaný Kakashi Hatake. Když jsem pak viděla, jak Shuurei Kijinovi podává čaj a s napětím čeká, co se bude dít a jestli si tu masku kvůli pití nakonec stáhne, málem jsem pak brečela smíchy, když jsem viděla, jak se celá situace vyhrotila.

Ale nejvíc mě asi dostal poněkud zvláštní bratr generála Lana, Ryuuren, když se procházel s Shuurei tržištěm. To mi trochu připomněl známou pohádku „Jak dědeček měnil, až vyměnil.“ Sójové boby vyměnil za vejce, která nechtíc rozbil a dostal dvě navíc, ty směnil s ženou za cibuli, cibulky za dříví na podpal, dřevo za růže, květiny za rybu a rybu za snopek slámy. Vždycky nějak natrefil na někoho, komu se zrovna hodilo, co měl v ruce. Slámou nakonec obdaroval holčičku, které tu její rozfoukal vítr, a skončil s prázdnýma rukama.

A teď si už budu muset tenhle článek opravdu uzavřít. Nikoliv však definitivně, protože jsem se zmiňovala, že jsem zhruba někde za první třetinou, ale tím pádem už také nevím, co bych psala dál, i když pár postav mám ještě v záloze. Faktem je, že jsem si tímhle líbivým seriálem před časem spravila náladu pokaženou Princess Princess D a v žádném případě ho nehodlám nechat u ledu dlouho. Prostě jen teď dávám přednost kratším záležitostem. Třicet devět dílů sice není nijak závratně moc, ale když si k tomu připočtete dalších třicet devět epizod druhé sezóny, už to dělá docela vysoké počty.

Takže u mě palec vzhůru pro Saiunkoku Monogatari a 79 %.